Wonderwake začal něčím malým a upřímně trochu trapným: ztratil jsem budík Hatch.
Před pár lety jsem strávil několik měsíců v Austrálii. Byl jsem tam s přáteli z oboru a absolvovali jsme kurzy vývoje pro iOS v rámci mobility. Když jsem letěl domů a vybalil kufr, zjistil jsem, že můj budík se simulátorem úsvitu zůstal na druhé straně světa.
Pamatuju si, jak jsem tam stál a říkal si: „Vážně? Kvůli tomu se rozčiluju?“ Ale ano.
Nešlo o přístroj sám. Šlo o pocit, který mi dával v prvních minutách dne. Neprobuzení ze strachu. Žádný okamžitý stres. Byl to pomalý, jemný přechod, který dělal rána snesitelná, i když jsem se vůbec nechtěl zvedat.
Nahradit ho bylo drahé a nechtěl jsem. Tak jsem udělal to, co vývojáři, když je něco štve: otevřel App Store a hledal alternativy.
Vyzkoušel jsem spoustu budíků. Mnoho bylo chytrých. Mnoho hlasitých. Některé vás nutily řešit matematiku napůl v spánku. Některé vás chtěly probudit agresivními vzory nebo stoupající hlasitostí. Spousta sledovala spánek, sbírala data a kreslila grafy.
Ale skoro žádný z nich jako by nedbal na samotný moment probuzení. Těch křehkých deset vteřin, kdy je mozek pořád ve spánku a tělo rozhoduje, jestli je svět v pořádku. Většina budíků ten moment bere jako nepřítele. Vyhrávají tím, že vás šokují.
Otázka, která zůstala
Zhruba v té době jsme s přítelkyní vstávali v jinou hodinu. Můj budík zvonil první. Vzbudil nás oba. Já jsem se probouzel napjatý, ona naštvaná, a den začínal už špatně.
Jednoho rána řekla úplně klidně: „Proč musí každé ráno začínat takhle?“
Ta otázka ve mně zůstala víc než jakýkoli seznam funkcí.
Už jsem měl zkušenost se projekty kolem spánku. Během studia informatiky jsem postavil studentský prototyp chytrého budíku, který používal data tepu z Apple Watch, aby budil lidi v lehkém spánku. Ten projekt mi přinesl stipendium a naučil mě dvě věci.
Za prvé, technická stránka spánku a bdění je fascinující. Za druhé, i když je technika „chytrá“, může pořád působit emocionálně špatně, pokud ignoruje to, jak člověk prožívá probuzení.
Budík navržený kolem přechodu
Tak jsem se rozhodl postavit něco jednoduššího a v jistém smyslu těžšího: budík navržený kolem samotného přechodu.
Jádrem je postupný zvuk, který začne před cílovým časem probuzení, nejdřív tiše, pak pomalu hlasitěji. Žádné šoky. Žádná náhlá pípnutí. Jen řízená křivka, jako ruka, která vás jemně táhne k bdělosti, místo aby vás vytrhla ze spánku.
Strávil jsem nerozumně moc času laděním té křivky, protože malé změny v načasování a hlasitosti znamenají obrovský rozdíl v reakci těla.
Druhá část bylo design. Chtěl jsem, aby rozhraní působilo stejně jako zvuk: měkce, klidně, ne náročně. Proto Wonderwake sází na tišší barvy a čisté, minimální rozvržení. Aby se na to dalo koukat jedním okem a necítit stres.
Zvuk byl další králíkárna. Pracoval jsem s profesionálním zvukovým designem a iteroval podle zpětné vazby. Někteří chtějí přírodní textury, jiní něco víc hudebního. Pár lidí napsalo velmi konkrétní přání a ty e-maily utvářely knihovnu víc než jakákoli roadmapa.
Pořád solo vývojář
Wonderwake stavím jako solo zakladatel, takže všechno čtu sám: support e-maily, texty recenzí, požadavky na funkce, hlášení chyb i drobné formulace.
Znamená to taky, že produkt dál formují skutečné rozhovory místo rozhodnutí výborů. Mnoho aktualizací vznikne proto, že jeden uživatel popíše ranní problém tak, že to nemůžu ignorovat.
Proč tady záleží na iPhonu
Platformy Apple jsou velkou částí toho, proč tento projekt existuje. Probuzení na iPhonu není „bylo by hezké“. Stojí na průsečíku zvuku, oznámení, spolehlivosti systému, dat Zdraví a reality toho, jak lidé žijí.
Wonderwake se snaží používat funkce iOS tak, aby to působilo uctivě, ne hlučně. Záleží mi na detailech, které dělají aplikaci nativní a spolehlivou, zvlášť u něčeho tak citlivého jako budík.
Netvrdím, že Wonderwake někomu změní život. Je to menší. Jde o jeden každodenní okamžik, který zažívá skoro každý, a dělat ten okamžik s péčí.
Drsná probuzení se stala tak normální, že jsme zapomněli, že jsou volitelná. Chtěl jsem postavit alternativu a pořád ji stavím, ráno za ránem.
